Pondělí. Pro mnohé nejméně oblíbený den v týdnu. Znáte to. Vstanete, nasnídáte se, projedete se mhd, přijdete na letiště v Letňanech, usednete do Cessny 172 a letíte do Brna vyzkoušet hned tři simulátory za jeden den!!! Jo, život je peklo:-)
Jenom tři, není to málo? Přesně tak, je to málo. V Brně je totiž i čtvrtý, ale první tři nám daly tak zabrat, že na čtvrtý už nám nezbyl čas. Ve skutečném světě pořád raději přistáváme za světla. Cestou tam i zpět jsme si tak užili parádní
vyhlídkový let letadlem, který byl okořeněn fantastickým pohledem na západ slunce při návratu. Což je vlastně vedlejší, ale sdílet to musíme:-)
Cesta může být cíl. V letadle to platí snad stoprocentně...
Kde a na čem jsme „létali"?
Úvodem recenze
Určitě máte jako já rádi příjemná překvapení. To jsem zažil i na místě a donutilo mě to tak úplně změnit způsob, jakým jsem chtěl tento článek napsat. Původně jsem se chtěl věnovat jednotlivým simulátorům a na závěr je trochu porovnat, ale F/A-18 a Spitfire byly natolik odlišné zkušenosti, že jsem se rozhodl je srovnat rovnou a třeba tak i někomu pomoci rozhodnout se, který ze simulátorů je vhodný pro něj, nebo pro někoho jemu blízkého. Spolu se mnou se proletěli i kolegové: pilot Vojta a markeťačka Katka, pro kterou to byl vůbec první zážitek na simulátoru. Následující řádky jsem ale nakonec psal ze svého pohledu, protože jsme se shodli, že jsme to cítili téměř stejně.
První dojmy
Při příchodu na první pohled zaujme určitě více F/A-18. Přeci jenom působí hodně hi-tech, navíc onen otevřený kokpit, u nějž se těšíte, až ho zaklapnete a půjdete na to. Spitfire působí vlastně nenápadně. Po usednutí už je to jiná.
Co mají oba simulátory společného je, že vás okamžitě dostanou myšlenkami mimo realitu. Perfektní zpracování, budíky, realistické kniply, plynové páky… na vše máte chuť si sáhnout a že je někde nějaký instruktor vám je skoro až jedno:-) já osobně jsem se hned těšil, až dám plynovou páku nadoraz a dostanu z letadla maximum. V kokpitu F/A-18 jsem očekával, že displeje/budíky budou funkční, a plně funkční HUD (Heads up displaj - systém promítající všechny informace o letu, či zbraňových systémech na sklo před očima pilota), což také bylo, u Spitfiru už mě funkční budíky velmi mile překvapily.
Instruktáž před letem. Prohlédnout si můžete i funkční HUD - Heads Up Display
Všechny budíky jsou totiž displeje, na kterých se zobrazují aktuální údaje z letu. Otáčky, teplota motoru, rychlost, náklon, všechno ukazuje to, co má. To, že je potřeba si zapamatovat, kde jsou ty hlavní ukazatele, abyste se v případě potřeby mohli rychle podívat, jak je na tom teplota oleje a jestli můžete ještě zvýšit otáčky, abyste toho „Mezka“ konečně dohnali, nebo jestli už vám nádrže hlásí, že to pro dnešek stačilo a je na čase otočit a letět k tetičce Marge na čaj a sušenky, přidává na realističnosti.
Simulátor Spitfiru jsme při uvodním focení zatraktivnili markeťačkou Kačkou, ale to byla poslední pomoc, kterou potřeboval.
Letíme
Samotný let je nebe a dudy. V F/A-18 na vás čeká vymazlený stroj s přebytkem výkonu, který ale vyžaduje precizní řízení, protože snadno překročíte maximální G. Vytočení 180stupňové zatáčky trvá věčnost a zbavit se dotírajícího MiGu je taková malá, šachová partie. Pilotáž mi tak přišla mnohem náročnější, než v případě Spitfiru. Ten si nechá líbit mnohem víc a na veškeré impulzy řízení reaguje mnohem hbitěji. Mám-li zážitek ze samotného letu přirovnat k jízdním vlastnostem závodních vozů: F/A-18 je jako jízda na závodním okruhu ve formuli 1 s turbem (je opravdu tichá), let letadlem Supermarine Spitfire je rychlostní zkouška na šotolině za volantem Lancie Delta Integrale s dírou ve výfuku:-)
Souboje
Rozdíly pokračují i v soubojích.
V F/A-18 se proměníte v odstřelovače s puškou s tlumičem, který si v tichu dlouze a pečlivě připravuje střeleckou pozici, aby pak s mírným úsměvem a tichým „mám tě“ zmáčkl spoušť a odletěl vstříc západu slunce.
Vzdušný souboj v F/A-18. Předvídavost a soustředění.
Ve Spitfiru jste bulldog, kterého někdo hodil do kóje s třiceti rozzuřenými kočkami. Prudké manévry, kmitání plynové páky, zuřivé kopání do směrovky, chvíli střílíte vy po někom, pak hned někdo po vás, k tomu řev motoru, hluk palby a když už se někomu pověsíte na ocas, místo tichého „mám tě“ zní místností do rachotu kanónů „Tak už sakra umři!!!!“ (to jsem opravdu křičel a nestydím se za to:-) A nakonec i vítězoslavný ryk, když se to konečně povede.
Souboj ve Spitfiru. Šijete to do soupeře ze všech hlavní a když to vyjde, je to důvod k úsměvu
Osobně nejsem moc trpělivý. V počítačových hrách jsem nikdy sniper nebyl, naopak jsem kvitoval s povděkem, když mě kamarádi použili jako beranidlo a já si to rozdal na férovku s čímkoliv, co čekalo na druhé straně dveří.
Dopadlo to tedy jak muselo. V F/A-18 se mi sice podařilo sestřelit dva MiGy, ale pak jsem se, proměněn v ohnivou kouli poroučel k zemi, protože jsem neměl trpělivost zkusit přechytračit MiG, který se mi usídlil na ocase. Ve Spitfiru jsem naopak bezpečně přistál a na můj stroj mohli mechanici hrdě malovat šest trofejních vlaječek. Víc jich nebylo jen proto, že už jsem nenašel další kořist. Proletěl jsem se tak alespoň proklatě nízko nad krajinou a vyzkoušel si ty nejdivočejší manévry. Jo a taky jsem zničil vlak!
Ano v obou simulátorech si můžete vyzkoušet útok na pozemní cíle. A opět. V F/A-18 je to o výpočtech a vše probíhá tak nějak na dálku ve Spitfiru je to hra se smrtí.
Já osobně jsem tak nejdřív rozstřelil lokomotivu a pak křídlo o alej vzrostlých dubů za tratí. Ale stálo to za to a v troskách svého Spitfiru jsem pak umíral s úsměvem na rtech při vědomí toho, že díky mé oběti dostane paní Rommelová nové lodičky až den po narozeninách a Erwin se tak v příštích dnech bude věnovat jiné pevnosti, než je ta označená jménem "Evropa", čímž přispěji k válečnému úsilí jako málokdo:-)
Osudový okamžik. Na milisekundu potlačím, abych trefil lokomotivu...a vzápětí celým letadlem alej stromů za ní:-)
Rozuzlení. Který pro koho
Volba je tedy jasná. Máte-li v sobě cokoliv z šachisty, lukostřelce, hackera nebo snipera, v autě máte automat a když se řekne souboj, vybaví se vám šermířský kord volte
simulátor stíhačky F/A-18 Hornet
Pokud máte rádi rugby, rychlou jízdu autem s manuálem, jako malí jste milovali vybíjenou a při slovu souboj si automaticky navlékáte boxerské rukavice, doporučuji
simulátor stíhačky Supermarine Spitfire
Překvapení na závěr
Závěrem ještě prozradím, co mě dostalo, a i překvapilo nejvíc: Ovládání podvozku u Supermarine Spitfire!
Ano. Můžu s klidným svědomím říct, že mě nadchlo spouštění podvozku. Abyste totiž podvozek spustili, musíte doslova „čapnout“ třiceticentimetrovou páku a provést ji po dráze „dopředu – doleva - dlouze dolů - doprava - k sobě“. Páka samozřejmě celou cestu dává kovovým hlukem na vědomí, co zrovna dělá.
Vysunutí podvozku jde určitě vyřešit jedním tlačítkem, páčkou a věřím, že spousta simulátorů ve světě to tak i má.
Tady ne. Tady je třiceticentimetrová páka, se kterou se musí pořádně zaremplovat, protože takhle se prostě v Supermarine Spitfire spouští podvozek. Větší důkaz poctivosti a nadšení nenajdete, a i proto rozhodně stojí za to se do Brna vydat a proletět se.
To je ona. Moje v současnosti nejoblíbenější páka!
A co je na tom všem úplně nejlepší?
No nejlepší je, že si můžete oba simulátory vyzkoušet za jedno odpoledne. Na vlastní kůži otestovat jak obrovský vývoj letecká technika učinila za 30 let je prostě fantazie. Pokud máte jen trochu šanci to zažít, jděte do toho!
Neskrývané nadšení. A ano, kukla s brýlemi jsou erární a můžete si je na let půjčit:-)
Nechybí něco?
Jak jsem předeslal, letěli jsme vyzkoušet tři simulátory a jeden ještě chybí. O tom se dočtete v druhém díle tohoto blogu. Stejně tak ještě nejsme hotoví s F/A-18. Nerad bych vynechal informaci, jak se přistává na letadlové lodi:-)
Při objednání máte nožnost si zvolit zaslání dárkového poukazu emailem nebo poštou v krásné dárkové krabičce.
